Plnohladová

Nemyslete si, vy dvojnozí páni tvorstva, že my pejskové nerozumíme tomu, co si mezi sebou říkáte. Každé vaše slovo nám je jasné ještě dříve, než ho vyslovíte. A na rozdíl od vás vnímáme i jeho barvu, vůni a odstín.

Jako třeba dneska. Byli jsme u veterináře. Už ho znám, tak to byla docela pohoda. V ordinaci jako vždycky – napatlal mi břicho slizem, jezdil po něm něčím studeným a čučel do obrazovky. Žádná originalita. A protože z té obrazovky vykoukal, že jsem úplně zdravá, tak se dali hned s páníčkem do řeči.

A představte si, že si na mě páníček začal stěžovat. Že prý nechci jíst granule. Doktor mě znovu prohlížel a konstatoval, že jsem živená dobře. No a teď to přijde. Slyšela jsem na vlastní uši, jak páníček říkal, že má hypotézu, jestli nejsem přežraná. Nevychovanec! Slyšíte dobře: „přežraná“. Takhle se mluví o dámě? Ať si to říká svým korpulentním kamarádkám, že má hypotézu, jestli nejsou přežrané. To si ale hraje na slušňáka a mluví o nich jako o plnoštíhlých. A že bych já mohla být plnohladová, to ho ani nenapadne!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.