Black Cotons matter

Ještě nikdy jsem nezažila, aby páníčkové vstávali tak brzo, jako včera. Tomu času se snad ani nedalo říct ráno, to byla ještě noc. Dino hned vyskočil a radoval se. Poznal, že se bude dít něco neobvyklého. Já jsem také tušila, že někam pojedeme. Ale ani to mě nepřinutilo otevřít byť jedno oko.

A skutečně jsme někam jeli. Byla to dlouhá cesta. My s Dinem spali na zadních sedadlech, páníčka vepředu a páníček točil tím kulatým co má v autě před sebou.

Když jsme dorazili na místo, tak už sluníčko bylo zcela probuzené. Páníčka také. Na rozdíl od sluníčka to bylo ale tím, že si dala hodně velké kafe. Vystoupili jsme z auta a přišli do místnosti, kde kromě spousty lidí bylo snad sto cotonků. Připadala jsem si jak v množírně.

Páníček mi vysvětlil, že toto není množírna, ale výstava psů. Nechápala jsem, co zrovna tady děláme, protože to byla patrně výstava invalidních psů. Většina z nich totiž nechodila po svých, ale vozili se v jakýchsi kočárcích. Všichni byli načesaní a páchli jako letištní obchod s voňavkami.

Nikoho jsem ale nepokousala a docela se mi tam líbilo. Bylo to dáno i tím, že jsem tam neměla žádné povinnosti. Na rozdíl od Dina a páníčka. Ti to měli těžší. Na páníčka nalepili číslo a musel chodit s Dinem dokola. A nějaké dámy si je prohlížely a zjevně je pomlouvaly. A z těch klevet pak dělaly nějaký záznam do počítače, než nám Dina s páníčkem zase pustily zptátky.

Páníčkovi pak řekli, že se jim Dino moc nelíbí, protože je částečně černý. Páníček těm dámám řekl, že ony se mu také nelíbí. Naštěstí to neřekl nahlas, my pejskové ale rozumíme i nevysloveným myšlenkám.

Pozitivní bylo, že jsme pak už na té výstavě nemuseli na nic čekat a jeli na výlet. Užili jsme si krásný den.

Páníčkové řekli, že pro ně jsme ti nejlepší pejsci na světě a že na tom ani v nejmenším nic nemění to, co mají nějaké dámy zapsané v počítači.

Mají sice pravdu. Ale já se rozhodla, že to tak nenechám. Dina nikdo pro barvu jeho kůže diskriminovat nebude! Je to sice rozmazlenec, který nemá ani potuchy, co to je protloukat se životem jaký jsem zažila já. Ale je to NÁŠ rozmazlenec. A já za něj budu bojovat. Jako že se Chica jmenuji!

One thought on “Black Cotons matter

  1. Ahoj Chico, jsi šikovná holka a bojovnice za malého Dina.U nás existuje tenhle přežitek,,jen“bílých cotonků.Přitom když se koukneme za hranice Evropy do světa, tam jsou právě barevní cotoni velice oblíbení. Takže Dino je vlastně,,světák“a nad svým zbarvením si vůbec nemusí lámat hlavu 🥰.Trendy se mění, můj Bobeš,coton s PP s výbornými rodiči,byl brán za přerostlého,pro chov nevhodného, dnes by nejspíš,,prošel“.Zdravím a přeji spoustu krásných výletů a špinavých tlapek🐾🐾🐶🐾🐾

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.