Páníček je mi sekretářkou na dvě věci. Nechci říct, na které, protože už nejsem v množírně a musím se vyjadřovat jako dáma, chápete? Chci mu totiž diktovat další příběhy, ale on mě buď honí po venku, nebo sedí u počítače, jak tomu říká pánička. Abych se nakonec ještě naučila psát sama.
S páničkou si notujeme. Patrně to bude u všech živočišných druhů stejné – celá tíha světa leží jen na samičkách. A jejich samečci jsou ti budižkničemové, před kterými je varovaly už jejich maminky a kterým jde jen o jedno.
Páníček se vymlouval, že to sezení u počítače není sezení, ale tvorba mého nového webu. Nevím sice, k čemu mi bude dobré, abych měla vlastní web. Ale jako holce z množírny, kde jsem neměla vůbec nic, mi dělá dobře, když najednou něco mám. Třeba i web. Moc zajímavá věc to sice není, protože není k jídlu ani se nedá čmuchat jako psí zadek, nebo hovínko. Ale lidem asi nějaké potěšení přináší, oni mají někdy zvrácené představy o tom, co je zajímavé.
Tak se zatím budu nudit v pelíšku, až páníček vysedí ten slavnej web a začne konečně psát mé příběhy.
