Moje obavy z toho, jakou si teď páníček najde zábavu, když nebudou štěňata, se ukázaly oprávněné. Vypadá to totiž, že se chce stát expertem na vodění psů!
Dnes mi totiž místo obojku navlékl jakési něco. Nezlobila jsem se, pravda. Bylo to pohodlnější než obojek, tak jsem byla mnohem volnější a běhala si, kam se mi zachtělo. Na páníčkově straně vodítka to ale muselo být ukrutně nekomfortní, protože jeho feromony nevypovídaly o relaxovaném stavu a pořád vykřikoval nějaké mantry znějící jako „či-ka-ke-mně-či-ka-ke-mně-či-ka…“. Docela mě to pobavilo, tak jsem běhala kolem páníčka z jedné strany na druhou a zepředu dozadu, až jsem několikrát páníčky zamotala do vodítka.
Byla to velká legrace, fakt jsem si procházku užila. Jen nechápu, proč se páníček tvářil, jak kdyby měl těžký život.
