Páníčkova práce

Čím se ti páníčkové živí je pro mně záhadou. Včera mě vzal páníček zase někam, čemu říkal práce. Bylo to ale jinde než před tím, nerozdělával tam oheň a byl tam s ním jenom jeden člověk. Oba si sedli do křesla, ten návštěvník něco povídal,  páníček ho poslouchal, kýval, zapisoval si a občas něco řekl. A pak oba dlouze mlčeli a vypadalo to, že usnou. Přiznám se, že já jsem u takovéto „práce“ usnula. Vzbudilo mě až, když páníček začal bubnovat na buben. Myslela jsem, že tak vyhání toho druhého vetřelce v křesle, ale ten vypadal, jak když spí, buben, nebuben.

Ten pak vstal, klepal páníčkovi tlapkou. Potřásání tlapkama je sice u lidí přátelské gesto, ale páníčkova práce se mu asi moc nelíbila. Zaplatil mu totiž jenom barevnými kusy papíru. Kdyby byl spokojený, tak mu přeci dá pořádnou kost, nebo aspoň granule. Ale já mám svýho páníčka ráda takového jaký je. I když si dokáže vydělat jen potištěný papír.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *