Loupeživá výprava

Dneska mi ráno nedali najíst a pak se zamaskovali. Říkala jsem si, že asi došlo jídlo, tak pojedeme loupit. Bylo to vzrůšo, z množírny jsme nikdy na žádnou loupeživou výpravu nevyrazili. Jenom mě trochu udivilo, když jsme zaparkovali před ordinací veterináře. Co tam chtějí proboha sebrat? Vždyť tam má jenom samé plechové krabice, jehly, kterými mě píchá a sliz, který mi maže na břicho. Krátce mě napadlo, že přijeli doktora pokousat za to, co mi prováděl. Páníčkové sice ještě nikoho nepokousali za tu dobu, co jsem tady, ale všechno je jednou poprvé. Kromě toho ten veterinář je milý člověk a ani by si roztrhání nezasloužil.

Nakonec se ho ani nedotkli. Tedy kromě toho, že si potřásli rukama. A to už jsem dříve vypozorovala, že vzájemné chytání se za packy používají lidé jako přátelské gesto. Asi ho zachránilo to, že páníčkové měli ty náhubky a nemohli kousat, aniž by porušili nařízení ministra zdravotnictví.

Zase mi pomazal slizem břicho a jezdil mi po něm něčím studeným. Jedná se nějaký magický věštecký předmět, protože doktor pak páníčkům říkal, že to vypadá, že v nejbližších dnech rodit nebudu. Doktor patrně nebude dobré médium, protože kolik budu mít štěňat prý v té věštecké kouli (byl to tedy spíš takový hybrid mezi televizí a věšteckou koulí) nevidí.

Nic jsme sice neuloupili, ale když jsme přijeli domu tak bylo jídlo. Nevím, jak to zařídili, ale nemusím se přeci v téhle domácnosti starat o všechno …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.