Přiznám se, že jsem ještě v životě neviděla medvěda. Slyšela jsem ale, že celou zimu prospí. V listopadu zaleze do pelechu a lebedí si v něm až do března. To by se mi asi moc líbilo. A myslím, že mému páníčkovi také.

Náš Dino to má ale úplně jinak. Sotva se ráno začne rozednívat, tak už začne pobíhat. Všechno prohlíží a očmuchává, jak kdyby se nám přes noc vyměnil byt za nějaký úplně neznámý. Pak do mě strká čumákem, až se na něj musím jedním okem přísně podívat, aby toho nechal. Tak jde nakonec na práh ložnice páníčků a tam tak hlasitě čmuchá, že vzbudí páníčku a jdeme ven.

Zima u nás prostě vůbec není obdobím zimního spánku. My máme zimu tak aktivní, že ani nemám čas na psaní svých příběhu. Pořád se tu páníčkům střídají jejich lidská štěňata. Chodíme na dlouhé procházky a jezdíme na výlety. A dokonce jsme byli týden na návštěvě u jedné moc hodné paní, protože páníčkové byli na horách a tam nás nemohli vzít s sebou. Konec konců ta zima není tak špatná. Ani když si jeden pár měsíců nepospí.