My pejskové přijímáme svět kolem sebe takový, jaký je. Ať už jsou to lidé, situace, nebo události. Když jsem byla v množírně, tak jsem ani v nejmenším netušila, že existuje jiný svět. A prostě jsem žila. S tím, co bylo.

Všimla jsem si, že vy lidé to máte jinak. Často nedokážete akceptovat věci tak, jak jsou. Trváte na tom, aby byly takové, jaké si přejete vidět.

Na tom by samo o sobě nebylo nic špatného. Ale vy chcete diktovat světu kolem vás, jak má vypadat i v oblastech, nad kterými nemáte pražádnou moc. Nezřídka se snažíte zasahovat i do života druhých lidí. A na to nemáte právo.

Nechci se vám do toho plést, ale myslím si, že pak musíte hodně trpět. Dejte na nás pejsky: život je potřeba buď brát jak je, nebo nechat ležet.

Vy lidé jste prapodivná a značně komplikovaná stvoření. Všimla jsem si, že často hovoříte o lásce a jen málokdo z vás tuší, co to vlastně láska je. Samotný pojem omezujete často jen na lásku partnerskou. A i o té máte stručně řečeno zkreslené představy. Nehledě na to, že jak vás tak pozoruji, tak i vztah mezi partnery bych zřídkakdy nazvala láskou.

Pro nás pejsky je láska součást našeho pudového vybavení. Pro vás lidi vlastně také, ale vy na své pudové vybavení kašlete. V své racionální domýšlivosti se domníváte, že víte vše lépe, než jak vám to dala do vínku příroda.

Láska, tak jak ji známe my pejskové, je bez výjimky bezpodmínečná. Jsme vždy bez mrknutí oka připraveni nasadit život za svá mláďata a nečekáme za to, že vystudují vysokou školu a opatří pro nás vnoučata se svým heterosexuálním partnerem.

My pejskové máme zakódované v genech, že vše v tomto vesmíru je propojené. A že nemůžeme být šťastní, pokud sami nečiníme šťastnými ostatní. A proto vás lidi tolik milujeme. Potřebujete to ze všech nám známým bytostí nejvíce.