Vetřelec

Lidé mívají ve svých domech speciální místnost na mytí. Jsou v ní různě velké díry a do nich teče voda. V nejmenší z nich si páníčkové myjí ruce. Do té větší mě někdy strkají, když přijdeme z venku a pouští na mě vodu. Páníčka z nějakého důvodu nemá ráda bláto v obýváku. Moje prababička vlčice se koupala, jen když musela výjimečně při lovu přeplavat řeku. Nedivím se, že mezi lidmi řádí ten virus, když jsou tak cimprlich a pořád se myjí. Kdyby se čas od času vyváleli v bahně a nechali si ho na sobě až do postele, tak by určitě byli odolnější.

Do té největší díry s vodou lezou páníčkové celí. A někdy dokonce oba dva najednou. To si tam pak vezmou láhev s červeným pitím a olivy. Sedí po krk ve vodě, popíjejí a klábosí. Bývá to vzácná příležitost slyšet i páníčka. Protože ten se rozmluví většinou až po skleničce toho červeného nápoje. Já se nejdřív opřu předními tlapkami o okraj té vany, abych na vlastní oči viděla, jak jsou páníčkové namočení ve vodě. Za chvíli na tom už ale není nic zajímavého, tak si lehnu na zem a poslouchám.

Oni si lidé myslí, že my jejich řeči nerozumíme. Ale to se velmi mýlí. My totiž slovům rozumět nemusíme, protože přímo čteme myšlenky. No tak jsem tam na té podlaze v koupelně zaslechla něco nehorázného: páníčkové si pořídí štěně! Jak si to představují!? To jako, že mi zabere půlku pelíšku? A bude mi jíst polovinu z mé misky? A sebere mi půlku páníčků? V množírně jsem nikoho neměla a teď mám dva páníčky jen pro sebe. S žádným malým rozmazlencem se o ně dělit nebudu. A nebudu!!!

Kdybych byla člověk, tak bych ukrutně žárlila. Tvářila bych se ukřivděně. A dělala bych, že jsem nemocná. Prostě bych v nich vyvolala strašlivé pocity viny. A možná bych si také sbalila kufry a vzlykajíc křičela na celý dům, že odcházím k mamince. Anebo k Rexovi, kterého znám z parku, a který na rozdíl od někoho umí docenit mé kvality.

Naštěstí ale člověk nejsem. Tak si to prostě jen s tím prckem pěkně zostra vyříkám, kdo je tady pánem. A bude to vlastně fajn, protože si spolu budeme moc hrát a provádět společně páníčkům lumpárny. Vlastně se na něj už těším.

3 thoughts on “Vetřelec

  1. Ahoj Chico,
    už se s paničkou těšíme na Tvé veselé příběhy s bráškou nebo sestřičkou. To je dobře, že se o Tebe páníčci tak starali o Silvestra. Když moje panička čte o tolika ztracených pejscích, kteří se dosud nenašli, tak je z toho moc smutná. Já jsem se petard moc bál a vůbec jsem nechtěl na procházku. Ani druhý den. Dnes už se konečně nestřílí, tak jsem v pohodě. Těším se, že napadne sníh, zatím u nás v Liberci ani ťuk.
    Hezký den přeje Montík

  2. To je tak krasny. Chicca urcite sveho maleho kamose brzy prijme a bude to skvela likvidacni ceta. Uz se s nasim Oskarkem (havanskym psikem) tesime na dalsi zazitky vasi particky ❤

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.