Za čtyři roky svého života jsem nepoznala nic jiného než kotce psí množírny. Myslela jsem si, že jediným smyslem života je mít každých šest měsíců štěňata. A i ta mi záhy vzali a prodali lidem, kterým vůbec nezáleželo na tom, odkud pochází.
Teď vidím, jak jsem se mýlila. Život má mnohem hlubší smysl. Jsme tu proto, abychom dělali radost všem, kteří jsou kolem nás. V mém případě zejména páníčkům a jejich smečce. Protože všechny bytosti jsou přece nejšťastnější, když můžou udělat někomu radost.
Páníček mi vyprávěl, že spousta lidí je na tom podobně, jak pejskové z množírny. Jejich život je prázdný. Skutečný smysl života nevidí. Myslí si, že jejich posláním je jen vydělávání peněz, nakupování věcí a placení složenek.
Netuší, že tam někde za zdí jejich mentálního vězení existuje svět, ve kterém život smysl má. Je mi jich líto. Ale já se takovým lidem nedivím. V množírně jsem také neměla ponětí o světě tam venku.
