Mí páníčkové v sobě objevili novou odbornost. Stali se z nich nutriční terapeuti šelem psovitých s výzkumnou specializací na plemeno Coton de Tulear.
DPDéčko jim přivezlo krabici plnou konzerv a malých sáčků s granulemi. Na svůj výzkum si založili písemný záznam. Každý den mi nasypou do misky granule z jednoho z těch sáčků a zapíšou do záznamu. Pak mě pozorují a tváří se u toho jak experimentátoři v CERNu těsně před objevením Higgsova bosonu.
A já nic. Strkám do misky sem a tam. Při jejich člověčí inteligenci jim snad dojde, že mi do misky zapomněli dát paštiku. Lidé ale reagují neskutečně zpomaleně. Nechápu jak s tak dlouhým vedením mohli vybudovat civilizaci. Naštěstí nakonec pochopí. Zapíšou něco do svých záznamů transdisciplinární explorace a rozmíchají mi do granulí konzervu.
S výcvikem lidí to máme my psi opravdu těžké. Pozitivní nicméně je, že sice chápou pomalu, ale nakonec výcvikového cíle dosáhnu. Pochopili, že samotné granule jíst nebudu, že se musí smíchat s konzervou. Nevím jestli svým aplikovaným výzkumem potěší výrobce psí stravy. Vyplynulo z něho totiž, že vůbec nezáleží na tom o jaké granule a o jakou konzervu se jedná.
