Miluji léto. A prázdniny. Dům je otevřený, žijeme venku. Páníčkové tu mívají svá lidská štěňata. A také cestujeme. Poznávám nová místa, nové pachy. Anebo se jen tak vyvalujeme s Dinem na sluníčku na zápraží.

Teď je už sluníčka ale méně. Páníček mi vysvětlil, že prázdniny skončily a končí také léto. My pejskové, na rozdíl od lidí naštěstí nerozumíme času. Nevíme, co to je, když něco skončí. Léto, stejně jako život se nám líbí. A myslíme si, že obojí bude trvat pořád. Tak si jednoho i druhého užíváme. Dokud je máme.

V množírně jsem si moc slunce ani života neužila. Tak si to teď snažím vynahradit. Kdybych byla člověk, tak bych si k tomu užívání nalila španělské červené víno, otevřela řecké olivy a říkala bych si, jak je život krásný. A prohlížela bych si u toho třeba fotky z našich prázdnin v Olomouci.

Všimli jste si, že páníček vystavuje více fotek Dina než mých? To považuji jednak za velmi nespravedlivé. A hlavně to není vůbec moudré.

Když se podíváte na obálky lidských časopisů, tak převládají krásná děvčata. Kolik magazínů by si dalo na titulní stranu fotku kluka, který se nechce česat? Kouše, když se mu čistí zuby. A je pořád ušmudlaný od toho, jak ryje díry na zahradě.

Vysvětlete prosím mému páníčkovi, že pokud chceme udělat se svým blogem díru do světa, tak potřebujeme zejména fotky krásné mladé psí dámy. Jako jsem já Chica de Tulear!