Čtyři roky v množírně mně známý svět ohraničovaly čtyři stěny kůlny, v které nás věznili. Nikdy jsem nedostala příležitost vidět prostor venku.

Nebyla to pěkná zkušenost. Ale jak se říká „vše špatné je k něčemu dobré“. Dnes se na svoji minulost nezlobím. Protože na rozdíl od některých rozmazlených pejsků díky ní jen žasnu, jaký je svět krásný.

Se svými páníčky jsem za uplynulý rok viděla mnoho divů světa. Jako jsou louky, pole, lesy i městské parky. Poznala jsem i potoky, jezera, rybníky a řeky.

Pravda, ještě jsem neviděla moře. Ale páníček mi slíbil, že i tuto nekonečnou vodní plochu se slanou vodou a vlnami dříve či později zažiji.

Dneska jsme s páníčky a Dinem poznávali skály. Ve skalách to je plné zajímavých pachů a zákoutí. Skály jsou plné dobrodružství. Prostě úžasné. Celý svět vně množírny je kouzelný. Kdo nebyl nikdy vězněný, tak snad ani nemůže docenit, jak nesmírné štěstí je v tomto světě žít.