Tak si představte, co ten náš mrňous černobílej včera vyvedl. Páníček položil v předsíni tašky s nákupem. Páníčkové totiž vždycky všechno nechají ležet, kde jim to od ruky upadne. Kdyby nebylo páníček, tak by za chvíli neměli kam šlápnout, zarostli by špínou a vůbec by celkově sešli na úbytě.
Dino využil okamžiku a tašku prozkoumal skrz naskrz. Nikdo jsme si ničeho nevšimli, až slyším páníčku křičet „žere okurku!“. A to už měl polovinu okurky polní ze Španělska v sobě.
Páníčkové se honem běželi zeptat počítače, zda není okurka pro pejsky jedovatá. Lidé jsou zvláštní bytosti. My pejskové, když něco špatného sníme, tak to hned vyzvracíme a je pokoj. Ale lidé, ti se jdou poradit s Googlem co mají dělat. Chudáci. Takoví velcí a nemají vlastní rozum.
Zajisti si avízo o každém mém novém příběhu ZDE.
Ahoj Chico, díky za další příběh. Ty by jsi se určitě jako slušně vychovaná slečna tašky ani nevšimla, viď . Škoda, že tam nebyla šunka :-). To bych určitě neodolal. Zeleninka pejskům nevadí. Já mám moc rád syrovou mrkvičku, taky ředkvičky a kedlubnu. A z ovoce jablíčko. Ale maso je maso. Bohužel mám alergii pomalu na všechno, mohu klokaní, pštrosí a sobí. To jsem mlsoun, co.
Pohlazení tobě i Dinovi posílá
Monty s paničkou
Ahoj Monty, tak to já naštěstí nemám alergii na nic. Jenom jsem trochu mlsná. Ale páníčkové říkají, že mám nárok. Po těch letech v množírně.