Dneska jsme byli v lese, celá naše stávající smečka. Naštěstí tam, kde mí páníčkové žijí, ještě nějaký les existuje.
My zvířátka to tam milujeme. A mrzí nás, když stále častěji vidíme, co s naší planetou děláte. Myslíme si, že vy lidé jste se přírodě moc nepovedli. Jste jak z té pohádky o Otesánkovi. Musíte mít tolik věcí, že jednou sníte i naši matku Zemi.
A pak zahynete. Nebudeme mít žádné páníčky. Bude nám nejdřív smutno. Pak si ale zvykneme a budeme žít znovu jako vlci. A budeme učit své děti a jejich děti, aby si z přírody brali jen to, co nutně potřebují. Jinak, že bychom dopadli jako ti dvounozí tvorové, kteří tu kdysi s námi pobývali a starali se o nás.
Chcete dostávat upozornění na nové příspěvky? Vyžádejte si ZDE.
