Skřítkové a víly

My pejskové vnímáme realitu jinak, než vy lidé. Abych byla přesnější, tak než dospělí lidé. Malé děti ještě mají schopnost poznávat svět v celé jeho šíři, podobně jako my.

Je ale asi marné vám, dospělákům to vysvětlovat. Protože vy věříte jen tomu, co vidíte očima, na co si můžete sáhnout rukama a co můžete koupit za vaše peníze.

Skutečný svět je ale mnohem, mnohem pestřejší a širší, než si myslíte. Sundejte si na chvilku ty klapky z vašich očí. Uvidíte opět v lese skřítky, víly a všechny ty roztodivné bytosti, které tam žijí. Uslyšíte, jak spolu hovoří stromy. Seznámíte se s duchy potůčků i skal. Dám tlapku na to, že pak budete radostnější. Podobně jako malé děti, nebo my, pejskové.

One thought on “Skřítkové a víly

  1. Dobrý den. Vůbes si nedovedete představit, jak se těším na každý příběh Vaší Chicy. Mame také fenečku Cottonku. Říkám jí Elinka a manžel Eliška. i přesto její vznešené jméno Eleanor. Je trošku svérazné povahy, nevím jestli to bude tím, že je narozená přesně 20. 11. ve štíru jako můj manžel. Prostě jeho dítě. Stejná povaha. Bylo jí 8 let. My jsme začali s chovem v r. 1995. To jsme si přivezli z Plzně fenečku Aranku, která byla registr po rodičích z Madagaskaru nar. 18.03.1995. A tím začal náš chov. Aranka nám dala dva krásné pejsky Arona a Artiho. Ale my jsme si přáli holčičku a tak nám Aranka přivedla na svět přesně v den svých pátých narozenin (18.03.2000) 3 holčičky a 3 kluky. Výběr byl jasný. Chtěli jsme tu nejmenší a celou bílou. Ale tu si vybrali již do chovu za nakrytí. Takže volba byla mezi další bílou fenečkou nebo s černými znaky. Zájemkyně přijela pro bílou fenku, ale tu jsme dát nechtěli a tak nakonec se jí zalíbila ta se znaky. Naše Bessinka si nás neskutečně ochočila a byla úžasná. Ta nejmenší, kterou si vybrali do chovu nakonec k mému překvapení skončila v množírně paní Špačkové. Strašné. To jsem netušila, že má množírnu, dozvěděla jsem se to náhodou, když jsme přišly o Aranku i Bessinku a já jsem chtěla po ní štěně a bylo mi oznámeno, ať si přijedu na Šumavu k benzině. Že má štěně po naší fence, ale má delší nohy. Možná ta Vaše Chico je potomek po naší fence. My jsme s chovem skončili. Teď máme tady to naše číslo, které se ani nenechá rozčesat. Stále jsme oba pokousaní a hledáme náplasti. To víte horalka z Krkonoš. Napsala jsem 2 články, jeden mi otiskli ve ZPRAVODAJI č.4/2000. Tak pokračujte v psaní (vlastně Chico ať píše), teď bude krásné téma vánoční. Už se moc těším. Všechny články mám vytištěné a uschované. Krásné vánoce. Zdeňka Havrdová, Tachov

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.